Vědci z univerzity v Lipsku objevili sloučeninu AP503, která významně zvyšuje pevnost kostí u myší a nabízí potenciální budoucí léčbu osteoporózy a poklesu hustoty kostí souvisejícího s věkem. Studie publikovaná Ústavem biochemie Rudolfa Schönheimera se zaměřila na GPR133 receptor, dříve nedostatečně prostudovanou dráhu kritickou pro zdraví kostí.
Jak GPR133 funguje a proč je to důležité
GPR133 je aktivován jak mechanickým namáháním (jako je cvičení), tak interakcemi mezi kostními buňkami. Tato aktivace podporuje tvorbu kosti a zároveň inhibuje rozpad kosti, což má za následek silnější a odolnější kosti. Nově identifikovaná látka, AP503, účinně napodobuje tento přirozený proces.
Tento objev je významný, protože osteoporóza postihuje miliony lidí po celém světě, zejména starší ženy, což vede ke zvýšenému riziku zlomenin a snížení kvality života. Současná léčba, i když je účinná, má často vedlejší účinky nebo vyžaduje invazivní postupy.
Klíčová zjištění ze studie
Výzkumný tým vedený profesorkou Ines Liebscher zjistil, že myši s narušenou funkcí GPR133 vykazovaly časné známky ztráty hustoty kostí. Podávání AP503 zvrátilo tento účinek jak u zdravých, tak u osteoporotických myší.
„Pomocí AP503… jsme byli schopni významně zvýšit pevnost kostí u zdravých i osteoporotických myší,“ říká profesor Liebscher.
Tento dvojí účinek posilování existujících kostí a opravy oslabených dělá z AP503 slibného kandidáta pro budoucí klinické studie na lidech.
Širší důsledky pro stárnoucí populaci
Toto zjištění vychází z předchozí práce, která ukazuje, že AP503 také posiluje kosterní svalstvo. To naznačuje, že receptor GPR133 může být centrálním regulátorem zdraví tkání, zejména u stárnoucích organismů. Tým z Lipska již zkoumá další lékařské aplikace, včetně léčby ztráty svalové hmoty související s věkem.
Univerzita v Lipsku je světovým lídrem ve výzkumu receptorů spřažených s G proteinem, která se více než deset let věnovala studiu těchto kritických signálních drah.
Závěrem lze říci, že identifikace AP503 jako aktivátoru GPR133 představuje důležitý krok směrem k vývoji nových účinných způsobů léčby úbytku kostní hmoty a křehkosti související s věkem, které poskytují naději na budoucnost, kde lze dosáhnout silnějších a zdravějších kostí.
